Jdi na obsah Jdi na menu
 

Městské hradby

Městské hradby a opevnění

Hradby byly jedním z důležitých znaků „městskosti“ a obyvatelům, žijícím za jejich zdí, dodávaly pocit jistoty a bezpečí. Ještě roku 1335 nebyla Třebíč řádně opevněna, jak můžeme číst v listině markraběte Karla (pozdějšího císaře Karla IV.), který – vedle toho, že měšťanům udělil práva podle vzoru královského města Znojma – ukládal Třebíčanům, aby město do tří let řádně opevnili a dostavěli.

Trochu záhadou je formulace užitá v listině krále Ladislava Pohrobka z roku 1454, v níž panovník svoluje, aby Třebíč byla „ohrazena a opevněna“ zdmi, věžemi, příkopy a náspy. Jako nejpřijatelnější vysvětlení se jeví, že během husitských válek byly městské hradby značně poškozeny a král takto dodatečně schvaloval jejich opravu. K městskému obrannému systému tehdy patřila i předsunutá strážná opevnění na Strážné hoře, na Hrádku a snad i nad Polankou. Později i na Šmeralově kopci (Dnešní Modřínová ulice). Do současné doby se z předsunutého opevnění zachoval jen zbytek kruhové věže se střílnami na Hrádku, která byla původně obehnána příkopem a palisádou.

Součástí městského opevnění byl také příkop na jižní straně města, ze severu poskytovala Třebíči přirozenou ochranu řeka Jihlava.

V květnu roku 1468 byla Třebíč dobyta a vypálena uherským vojskem Matyáše Korvína. Obnova zničeného města neprobíhala snadno. Tradice hovoří o záměru vybudovat město ve strategicky výhodnější poloze na Hrádku, Třebíč ale byla nakonec obnovena ve svém původním půdorysu s mírným rozšířením rynku a ulic v hradbách. Nově opravené městské hradby, jejichž linie zůstala zachována, prostupovalo 12 hranolových bašt, 2 válcové a 2 hranolové věže. Do vnitřního města se dalo vstoupit třemi branami: Jihlavskou (Klášterskou) ze západu, Jejkovskou či Brněnskou z východu a Vídeňskou (Znojemskou, Svatomartinskou) z jihu. Posledně jmenovaná byla zpevněna předsunutým barbakanem. Součástí znojemské brány byla i městská věž, která měla funkci oznamovací. Stála osamoceně až do roku 1716, kdy byla stavebními úpravami přistavěna ke kostelu sv. Martina. Celkové hradby pak byly později rozšířeny o dalších sedm menších věží.

Opevněna byla rovněž předměstí, kam se vcházelo brankami. Na východní části Třebíče to bylo předměstí, kde se dodnes zachovala ulice s názvem Branka (již dávno dnes součástí města).

Hradby postavené kolem poloviny 14. století chránily město až do 18. století, kdy ztratily vojenský význam, a navíc bránily dalšímu rozvoji městského areálu.

Vodní příkopy kolem městských hradeb z jihu napájel rybník s názvem Jordán, který byl na dnešním Masarykově náměstí - začínal zhruba před vchodem do dnešního Gymnázia a táhl se až před dnešní budovu Fóra. Rybník byl zbudován uměle patrně právě v roce 1335 pro zásobování vodních příkopů hradeb vodou. Tento rybník byl napájen Kožichovickým potokem, který kdysi tekl od Kožichovic do Třebíče dnešní Bráfovou ulicí. Rybník Jordán byl zrušen a zavezen při parkových úpravách před nově postavenou budovou Gymnázia nejspíše v roce 1889. Kožichovický potok byl sveden rourami pod zem a vyveden do řeky Jihlavy.

V současné době zůstaly z městských hradeb zachovány jen nepatrné zbytky. Městské brány padly za oběť rozšiřování města a většina hradebních zdí byla zbořena v průběhu 19. století. Hodnota těchto hradeb začala být paradoxně doceňována až v době komunismu, přestože i tento režim se na jejich další likvidaci podepsal. Jenže pád komunismu v roce 1989 ještě neznamenal uvědomělé prozření a 100 % ochranu městských hradeb. Naopak nástup divokého kapitalismu a podnikání v centru města, kde podnikatelé začaly renovovat a rozšiřovat domy na náměstí směrem k hradbám, znamenalo často jejich další likvidaci – zejména ubouráváním do výšky i z boku, ale další neodborné zásahy do hradeb. Rozpadající se hradby téměř nikdo neřeší. Zarůstají na divoko keři i stromy, jejichž kořeny drtí zdivo hradeb. Už jen pro majetkoprávní vztahy, nebo hradby často dnes vedou jako hraniční soukromých pozemků neb se na soukromých pozemcích nachází. Další kategorií je pak zastavování dříve veřejně viditelných  přístupných hradeb novými stavbami v 90. letech 20. století. Například dům na rohu ulic Bedřicha Václavka a Soukopova.

Pokud vzpomenu na nějaké klady, které se po roce 1989 dostalo městským hradbám, tak si vybavuji vzhlednou úpravu hradeb na Staré poště z vnitřní strany, kde byly vzhledně opraveny, když ne zcela původními historickými postupy.

Je nutno si uvědomit, že hradby nejsou jen významnou historickou památkou Třebíče, ale již nějakých 700 let tvoří i protipovodňový prvek. Díky nim možná Třebíč dnes stále existuje, když kdysi díky hradbám odolala různým útokům nepřátel i povodním.

Spolek za starou Třebíč bude prosazovat větší zájem města o ochranu a rekonstrukci těchto hradeb.

PhDr. Martin Herzán

Ve fotogalerii vlevo ,,HRADBY,, se můžete podívat, jak zanedbané jsou dnes historické hradby v Třebíči. Hradby rozpadající se, rostoucí z nich dřeviny, na hradby si dnes ,,můžete,, v Třebíči umístit klidně i satelit. Fotky pořídila Eva Toteková, která stav Hradeb v Třebíči již mnoho let monitoruje.