Jdi na obsah Jdi na menu
 

Rozhovor

Co vás vedlo k založení Spolku za starou Třebíč?

 

Třebíč je klidné a rozumné město srdečných lidí. Od sametové revoluce historické jádro Třebíče stále vzkvétalo, jakož i prezentace historie města. A zápis Třebíče do seznamu UNESCO jako by dal městu doslova křídla. Člověk tu nabyl pocit, že vše bude vzkvétat samo i nadále i nic tento pocit nemůže ohrozit. Alespoň ne z třebíčské radnice. A náhle přilétla facka z Jihlavy, která probudí patrioty Třebíče z letargie. To když Krajský úřad Kraje Vysočina v Jihlavě rozhodne, že se zdemoluje nejstarší pavilon Nemocnice Třebíč z roku 1902, včetně krásné historické věže se zavěžením a kopulí na vrcholu. A postaví se nový. Tento pavilon a hlavně ona věž, je již po 113 let neoddělitelnou dominantou panoramatu města Třebíče z historického centra. Ční tu nad historickým centrem a pohlédneme-li na staré pohlednice od dob Rakousko-Uherska, přes první republiku, vždy to byl jeden z nejžádanějších a nejčastějších motivů a pohledů, kterým se Třebíč navenek prezentovala. Je připomenu, že třebíčskou nemocnici si postavili sami občané Třebíče a byla to městská nemocnice. A Třebíčáci na ni byli také náležitě hrdí a investovali veliké peníze na to, aby to byl skutečně důstojný stánek zdravotnictví, včetně investic do nemocniční kaple s věží.  Celá budova již tehdy připomínala spíše zámek než nemocniční pavilon… Dnes patří třebíčská nemocnice Kraji Vysočina jako majetek i coby zřizovateli. Velmi si vážíme, že Kraj Vysočina chce investovat do Nemocnice Třebíč a modernizuje zde pavilony i vnitřní zařízení. Nechceme stát v cestě pokroku, zvláště jde li o tak důležité téma, jako je lidské zdraví.  Ale nemůžeme zároveň na úkor toho popírat zdravý rozum a zdravé srdce, které káže postavit se na obranu památky takového významu.  Chceme kompromis.  Zachování alespoň oné věže bývalé kaple se zavěžením a zakomponování do novostavby pavilonu nebo alespoň zachování onoho zavěžení na místě, kde bude dál dominantní součástí starého panoramatu – třeba právě na střeše nového pavilonu. Je to otázka spíše dobré vůle zřizovatele a majitele nemocnice a vkusu, schopností a ochoty architekta…

Rozhodně se nám nelíbí dosavadní technokratický přístup, kdy nejstarší pavilon nemocnice je brán pouze jako majetek, který bude nyní odkudsi na dálku nahrazen novým majetkem s lepším funkčním využitím. Je určitý rozpočet i projekt a Kraj Vysočina má pouze vidinu onoho zrealizování nového, nikoliv už zvážení hodnoty a úcty k tomu starému. Ač stará budova obsahuje velmi cenné prvky, které je potřeba před demolicí přinejmenším zachovat…

Říkám to dlouze, ale právě plánovaná demolice nejstaršího pavilonu nemocnice s bývalou nemocniční kaplí se zavěžením, to bylo tím impulsem, který nás probral z letargie. Totiž z bláhového snu, že doba, kdy stará Třebíč byla po pádu komunismu v ochranných a tvůrčích rukou těch správných lidí, už je v některých ohledech minulostí a je potřeba spojit síly občanů Třebíče, kterým na našem městě záleží, aby začali více uvažovat nad riziky, které historické Třebíči hrozí a reálné hrozby se pokusili odvrátit, aby se občané Třebíče zapojili přímo do péče o historii svého města a nestalo se, že příště přiletí facka od jinud.

V tomto případě přilétla facka z Jihlavy.  Majitel i zřizovatel nemocnice už je totiž několik let kraj.  Příště to může být facka přímo z Třebíče, pokud si nějaký developer usmyslí, že s dostatečným množstvím peněz přesvědčí patřičná místa k vybudování architektonicky bezduchých obludností v centru nebo u centra Třebíče nebo na úkor třebíčských parků… Je potřeba však nejen umět se bránit, ale i tvořit, nabízet alternativy, hledat možnosti jak kompromisem zachovat staré a krásné a přitom nebránit nutnému a přirozenému pokroku.

 

Proč jste se nezapojili do stavebního řízení?

 

Náš Spolek za starou Třebíč vznikl teprve koncem září 2015. V době, kdy už bylo rozhodnuto o demolici pavilonu nemocnice, v době, kdy už byl vypracován architektonický projekt novostavby pavilonu i projekt financování jako takový. Lhůty pro standardní vstup do stavebního řízení byly již promlčeny. O plánované demolici jsme se dozvěděli až začátkem podzimu z tisku. Je to pozdě nebo není? Když je dobrá vůle a postaví se za to i občané Třebíče, myslím, že lze najít kompromis. Každopádně celá situace ukázala, jak důležité je pro příště z hlediska občanů a nyní i našeho nově zřízeného spolku důkladně sledovat a včas podchycovat ona rizika a hrozby. I proto náš spolek vznikl. Chápu, že Kraj Vysočina možná nechtěl své záměry říkat moc dopředu, aby nevznikaly právě ony protesty a úředníci i politikové si nekomplikovali práci. Bylo by to pochopitelné a logické z jejich pohledu, vlastně i omluvitelné, neboť úřady jsou zvyklé mluvit s lidmi skrze úřední desky a ne přímo. Ale není to správné z hlediska slušné a fungující občanské společnosti. Člověk nesmí čekat kdy se co dozví z tisku, ale důkladně sledovat úřední desky svého města a kraje.  A musí se naučit říkat NE. 

 

Co plánujete do budoucna?

 

Naše činnost bude dlouhodobá, ideálně trvalá. V Třebíči se nyní objevují i další výzvy a potencionální hrozby.  Například má být zdemolován starý Podklášterský most přes řeku Jihlavu vedoucí z centra města k památkám UNESCO. Neradi bychom, aby jej nahradil bezduchý betonový monolit, ale aby si most zachoval historizující prvky – vkusné užití přírodního kamene – například k obložení železobetonu, vkusné zdobné kovové zábradlí – nikoliv jen posvařované lešenářské trubky, jak tomu bývá u nových mostů…  Dále se nyní živě diskutuje o změně vzhledu Karlova náměstí v Třebíči a byla k tomu na radnici zřízena i komise. Chceme mít v komisi zástupce a přispět ke kvalitnímu vzhledu náměstí… Zejména chceme, aby se na náměstí konečně po dlouhých letech vrátili tři kašny se sochami, které tam stávaly. Uvědomujeme si, že umístit je na zcela původní místa v rámci náměstí není možné, ale navrhl jsem unikátní projekt jejich umístění, který chceme radnici předložit. A podobných kauz bude ještě mnoho…

 

PhDr. Martin Herzán – předseda

Spolek za starou Třebíč

 

www.szt.estranky.cz

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA